Pokud máte učinit jakékoli rozhodnutí, je důležité na základě čeho se rozhodujete. Máte 2 možnosti: buď využíváte své vlastní zkušenosti nebo cizí (možná to je odborná informace nebo kamarádova rada). Drtivá většina budoucích i současných majitelů zvířat má dosti omezené vlastní zkušenosti - má jedno či několik zvířat a pracuje v oboru, který se zvířat netýká. Proto shání zodpovědný člověk odbornou informaci u chovatelů, v tisku apod. Zde je však háček nebo hned několik háčků. Nebudu rozebírat případ kdy člověk přijde ke zvířeti čirou náhodou - najde, zachrání před úhynem, zamiluje se do štěněte (kotěte ...) sousedovy feny (kočky). To je kouzlo privátního vztahu a náhodné lásky (nebo větší zodpovědnosti) a žádný "PP nebo bez PP" na to vliv nemá a mít nemusí. Mluvím o plánovém rozhodnutí pořídit si zvířátko.

Háček číslo 1: "Voříšci jsou zdravější". Jako veterinářka (dělala jsem statistický průzkum v Israel Koret School of Veterinary) zodpovědně říkám:"NE a v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ!" Tato fáma se objevila díky neexistující statistice pro voříšky. Ve většině vědeckých veterinárně-statistických studiích nemocí se snadno třídí podle plemen psů, nemocní voříšci jsou z nich vyjímáni (Jak je třídit? Podle barvy, velikosti, vousů?). Navíc mnoho kynologických klubů ve vyspělých státech sponzoruje vědecko-veterinární výzkum ve prospěch zdraví svého oblíbeného plemene ("Aha!!! jsou nemocní!!"). Poté se výzkumy objevují v tisku nebo začínají putovat jako fámy ("viz., jezevčík nemůže skákat na gauč - zlomí si páteř..."). Mimo to mnoho zodpovědných chovatelů zvířat s PP hledá pro své odchovy stejně zodpovědné majitele a vysvětlují jim nutnost pravidelných návštěv u veterináře alespoň pro jistotu, že je všechno OK ("Víš, pořídíš si zvíře s PP a budeš pravidelně trčet u zvěrolékaře...") a jsou ve trvalém kontaktu s majitelem. Absence široce dostupných informací neznamená, že takovéto informace nejsou. Zeptejte se veterináře, kolik nemocných voříšku ošetřuje a on vám navíc řekne, že pes bez PP nebo kříženec se často dostaví do ordinace ve značně horším stavu (majitel si nemoci nevšiml nebo čekal, kdy se pes sám uzdraví) než pes s PP, díky větší pozornosti a informovanosti majitelů zvířat s PP (+ mají kluby a víc komunikují mezi sebou). Samozřejmě, že lidská populace je hrozně povahově rozmanitá, ale výjimky pouze potvrzují pravidlo.

Háček číslo 2. "Voříšci a kříženci jsou chytřejší". Tady musíme vypátrat co se skrývá pod pojmem "chytrost". Schopnost žít bez člověka ve městě? A kdo spočítal kolik bezdomovců hyne? Schopnost naučit se něco dělat pro majitele? Nebylo by různých plemen, která jsou určena pro specifické práce - nikdo to nedělá lépe, žádný voříšek nepřekoná psa, přes generace šlechtěného pro svou práci. A pokud se náhodou takový voříšek narodí, nedá stejně nadaná štěňata. Pokud mu budeme hledat stejně nadanou fenku, to už bude začátek šlechtění nového plemene... Navíc u kříženců dvou nebo několika plemen (nebo v populaci psů-kříženců v začátku vzniku nového plemena) je základní problém - potíži s povahou (težkoovladatelnost černého teriéra nebo výskyt superagresivních moskevských strážných psů apod.) Psi stejného plemene mají nejenom vyrovnaný "zevnějšek" - bohužel, to je často jediná věc ovlivňující výběr psa - ale mají to nejdůležitější, prvopříčinu své existence - stejné povahové rysy a schopnosti.("mám rád dobermany, nenávidím ovčáky"). Každý pes s PP je unikát, ale v hranicích svého plemene. Každý voříšek je povahový a zdravotní unikát v hranicích celosvětové psí populace, a navíc nikdy nevíte co v sobě skrývá, pokud s ním nežijete dostatečně dlouho. Můžeme to srovnat se skříňkou: pes s PP je poloprůhledná skřínka, vidíme nejenom samu skřínku, ale částečně i její obsah, který poznáme celý během společného života. Voříšek nebo kříženec je neprůhledná skřínka zabalená v papíru, pomalu ji rozbalíme, ale obsah je neviditelný, pokud ji během společného života neotevřeme...

Háček číslo 3. "Mám psa, v PP jsou samí šampioni, ale pes je nemocný a hysterický" Teoreticky kluby existují nejenom pro vystavení PP a pořádání výstav, ale musí být centrem informací o plemeni a chovatel by vás měl informoval jaká rizika mohou vaše zvířátko potkat. Když chováme psy s PP snažíme se nejenom vyšlechtit šampiona, ale psychicky a fyzicky zdravé zvíře, sbíráme maximálně dostupné informace o příbuzných našich zvířat, bychom se vyhnuli možnému výskytu dědičné choroby. Co může vědět o svém odchovu tzv."chovatel čistokrevných, ale bez PP" zvířat nebo majitel vrhu po náhodném krytí? Vůbec nic, jenom bude tvrdit, že "vidíte, jak jsou zdraví a hodní", ale jaké má důkazy? Znovu jenom absence informovanosti. Navíc u kříženců existují i exotické genetické nemoci, které se nikdy nevyskytují u žádného plemene psů (například obrna kříženců německé dogy se Svato-Bernardským psem. V obou plemenech klidně přežívají některé geny, které nemají žádný negativní vliv na psa. Ale při křížení "zapadají do sebe" jako kousky puzzle, a je to! Máme ochrnuté zvíře...) Každý, i ten nejlepší záměr může být obrácen na ruby některým jiným člověkem. Ne každý chovatel zvířat s PP vám řekne (nebo sám ví) všechno. Na to musíme vždy pamatovat. Ale přesto mají a budou mít zvířata s PP tu výhodu, že známe jejich původ, můžeme se informovat o předcích, můžeme předpovídat jejich vlohy a kvality, a též můžeme více méně záměrně měnit nebo zpevňovat jejich dědičnost. Zvíře bez PP je zajíc v pytli a při dalším chovu takových zvířat si nikdo nemůže být jistý jaký další zajíc se narodí...